Používáme cookies

Záznamy cookies nám pomáhají zlepšovat naše stránky. Využíváme je také k analytice a cílené reklamě. Podrobnější informace najdete na straně zásady ochrany osobních údajů.

sortiment výrobků
na stránkách výrobce
sortiment výrobků
na stránkách výrobce
 title-image-article

Má za sebou realizaci osvětlení do soukromých interiérů i veřejných prostor, jako jsou sauny či obchody, ale třeba i do pracoviště řídících letového provozu. Eugen Maletič a jeho firma Delta Light Czech, která je ​​oficiálním zastoupením belgického výrobce architektonického osvětlení na českém trhu, už více než dvě dekády propojuje funkčnost osvětlení s prvotřídním designem. V prostoru bývalé textilní továrny v pražských Nuslích přesvědčuje zákazníky, že výběr osvětlení je pro kvalitní život alfou a omegou, a své zkušenosti se snaží předávat i studentům designu.

Jaké je podle vás ve společnosti obecně povědomí o osvětlení a o jeho vlivu na náš život?

EUGEN: Velmi nízké. A pokud je, tak je bohužel zkreslené. Součástí naší práce je v podstatě od začátku osvěta. Máme tady minilaboratoř, ve které teď sedíme, kde jsme schopni nasimulovat světelné scény, druhy osvětlení a světelnou situaci, aby lidé vůbec pochopili, o čem se s nimi bavíme, a aby začali přemýšlet o tom, jaké osvětlení si mají zvolit a co vyhovuje právě jim u nich doma nebo v kanceláři. Pokud jde třeba o obchod, tak ten, kdo něco nabízí, má nějakou filosofii. A i světlo by mělo být její součástí.Protože ať chceme, nebo nechceme, tak přes 90 % informací v našem okolí vnímáme zrakem. Až pak nastupují další smysly, respektive, informace přijímáme ve spolupráci s ostatními smysly, ale někdy je získáváme zrakem. Jde nejen o vnímání barvy nebo tvaru, v konečném důsledku to celé ovlivňuje naši psychiku. Dokážeme tady namodelovat, jestli nás světlo bude povzbuzovat k práci, nebo nám naopak vytvoří prostředí, ve kterém budeme relaxovat.

Co se po návštěvě vaší světelné laboratoře u klientů změní?

EUGEN: Začnou o osvětlení uvažovat trochu jinak. Ne jenom tak, jestli je velké, nebo malé a zda se jim líbí, či nelíbí. Samozřejmě pro domácnost by se mělo líbit vždy. Ale prostředky jsou různé – schovat osvětlení, zabudovat ho do konstrukce budov, zkrátka možnost najít kompromis mezi designem a světelně technickými parametry svítidla. Já osobně jsem světlař, studoval jsem světlo, celý život dělám světlo, hrozně mě to baví, ale netroufám si říct, že bych zrovna vám domů dokázal udělat dobré osvětlení. Nejdřív bych měl poznat vás, abych zjistil, co vám vyhovuje, ale to vy mi zase neumíte rovnou říct. Já bych vám to tady musel předvést, vy mi řeknete ano, to se mi líbí, pak se přemýšlí, co má klient vlastně doma, jestli mu to vyhovuje. A pak se společně dobereme k výsledku. Když se bavíme o individuálním prostoru, vnímáme to jako společnou práci nás, architekta a klienta.

S jakými mýty týkajícími se osvětlení se v současnosti často setkáváte?

EUGEN: Velkým hitem posledních let je vliv světla na cirkadiánní rytmus člověka. Střídá se den a noc, podle toho probíhají rytmy v našem těle, které ovlivňují činnost vnitřních orgánů, dokonce se říká, že i srdeční rytmus je tím ovlivňován. Světlo by nemělo sloužit jenom pro to, abych viděl, nebo neviděl. Je to soubor věcí, o kterých se uvažuje, ale právě ty non-vizuální aspekty světla jsou v poslední době velmi zneužívány. Co se týče zdraví, tak existují zázračné tabletky na všechno možné, takže se nabízejí i zázračné prostředky, které vám omezí modrou složku. Ano, je prokázáno, že modrá složka ovlivňuje tvorbu melatoninu, což je spánkový hormon, který potřebujeme, abychom se dobře vyspali. Ale není to tak, že když si v osm hodin večer zapnete mobil a podíváte se na něj, tak už špatně spíte, to je prostě nesmysl. Navíc není prokázané, jak to má působit dlouho, jaké dávky toho záření,... Je to individuální u každého člověka. Takže jsou takové různé hity jako růžové brýle, v nichž máte trávit večery a budete spát krásně. Na druhou stranu se ochuzujete o vnímání barev, takže celou domácnost vidíte v podstatě monochromaticky. Myslím, že to člověk nepotřebuje.

K vašim dlouhodobým klientům patří společnost Saunia. Jak jste o osvětlení uvažovali přímo u tohoto klienta?

EUGEN: Nejprve je třeba si uvědomit, jaké prostory je třeba v rámci saunového světa osvětlit a jak to udělat, aby se tam člověk cítil příjemně, ale aby to zároveň bylo bezpečné a splňovalo to dané normy. První, co je třeba vzít v úvahu, je, že všichni máme nějaký ostych. Světlo, které tam bude, by tedy mělo být spíš potemnělé, ale stále takové, abych se dokázal v prostoru orientovat, protože se navíc pohybuju v prostoru, kde jsou mokré podlahy. Na jednu stranu musí být dostatečně vidět, na druhou stranu bych měl mít pocit, že nejsem osvětlený objekt, na který dopadá hodně světla. Tady se proto nedá volit difúzní složka, protože ta prostor zaplní světlem a je všude. Osvětlí zeď, mě, cokoliv. Musíme jít tedy cestou směrových světel, která budou vymezovat například chodbu, abych se dobře orientoval. Já nejsem osvětlený, je osvětlený kousek zdí na začátku podlahy. Už tím vytvářím intimitu. Obdobné je to pak ve sprchách, část sprchy je osvětlená velice spotovým reflektorem a část ne. Mám možnost se ve sprše pohybovat bezpečně, stačí mi udělat úkrok a jsem ve světle a stačí mi udělat úkrok a jsem ve tmě. V odpočívárně je třeba vzít v úvahu, že lidé leží na lehátkách, takže je třeba, aby světlo nesvítilo do očí, prostor se tedy osvětluje u nohou, ne u hlavy.

Takto osvětlený je prostor, když v něm jsou návštěvníci. Jak se osvětlení liší v době, kdy probíhá úklid a údržba tak, aby personál v prostoru dobře viděl?

EUGEN: Existují předpisy, které striktně říkají, že na chodbě má být tolik luxů, na toaletách tolik luxů a tak dále, takže pak je tam druhá osvětlovací soustava, která umožní ono difúzní světlo v dostatečném množství. Obsluha to má nastaveno tak, že ráno přijde, zapne si vypínač A a celý prostor Saunie se rozsvítí. Je tam dostatek světla, mohou uklidit, udělat všechno tak, jak se má. A před desátou přijde obsluha, která se věnuje už samotnému provozu saun, zapne vypínač B, když to řeknu takhle zjednodušeně, a přepne do módu, o kterém jsem mluvil. V celém prostoru jsou dvě osvětlovací soustavy, které spolu nějak souvisí, pak je tam ještě nějaké nouzové osvětlení, aby lidé bezpečně mohli opustit prostor. Teoreticky by stačilo osvětlení A – je tam dost světla, vidíme, splňujeme normu, prošlo to kolaudací, nemáme s tím žádný problém. Ale to by se tam návštěvníci necítili příjemně a nevraceli by se tam, což se ze začátku stávalo.

Museli jste klienta přesvědčit, že je nutné nad osvětlením uvažovat nejen tak, aby splňovalo normu, ale aby i vytvářelo atmosféru?

EUGEN: Když investoři realizovali první provoz, tak přišli k nám, ale zdálo se jim, že jsou naše produkty příliš drahé a že to, co navrhujeme, je pro ně zbytečné. Takže šli cestou osvětlení typu A. A provoz moc nefungoval, byť tam všechno ostatní bylo totožné – materiály, povrchy, sauny, technologie. Všechno bylo stejné, ale lidé tam nechodili. Hledali cestu a najali si jiného architekta, který nás do toho opět angažoval. Tak jsme tady u nás dokonce vytvořili sprchu, celé jsme to namodelovali a investorům s architektem jsme předváděli jednotlivé scény. Oni pochopili, jak je to pro ně důležité a co jim to přinese. Naše edukace je o tom přesvědčila a dodnes spolupracujeme, vytvořili jsme tady už deset provozů, na Slovensku další a mají relativně úspěch přesto, že během covidu měli velmi těžkou dobu. Teď lidé chodí, cítí se příjemně a dávají pozitivní recenze. Nechci říct, že je to jenom osvětlením. Ale je to celý komplex věcí, které spolu souvisí a mají smysl. Je škoda, když se investuje hodně peněz do zařízení, aby sauna byla příjemná, aby člověk ležel na příjemném lehátku, aby si dával kvalitní občerstvení, a pak, když vyjde ven, cítí se nepříjemně. To už tam příště nepřijde.

Jak často se vám stávají podobné situace, že klienti odejdou třeba kvůli ceně a pak se po čase stejně vrátí?

EUGEN: Stává se mi, že klienti odejdou zklamaní. Říkají: „Vy jste nám rozmluvil to, co jsme chtěli, tak jdeme pryč.“ Asi to obchodně není úplně dobře, na druhou stranu já vím, že si to můžu dovolit. Mám totiž lety vyzkoušené, aniž by to byl účel, že část klientů se vrátí. Vrátí se i po letech a řekne: „Víte, já jsem tady byl a vy jste mi něco rozmluvil a byl jste jediný z těch, co jsem navštívil, kdo mi tohle řekl. My jsme nad tím přemýšleli a zjistili jsme, že máte pravdu, tak my teď jdeme s tímhle problémem, protože vám věříme.“ Je to samozřejmě i o budování důvěry s klientem na základě toho, že opravdu ukážeme realitu a necháme na klientovi, ať se rozhodne, jestli je to pro něj vyhovující, nebo ne. Přijde klient a řekne, že chce v celém prostoru dobré osvětlení a chce, aby všude dobře viděl a aby tam byly boďáky. To je něco, co fyzikálně nejde zrealizovat. Nebo jde, ale za šílených podmínek. Když to tady klientovi potom předvedeme a zeptáme se, vy chcete tohle? Tady to máte. Tak on řekne, že v žádném případě. Protože to někde viděl, ale v jiné souvislosti, v jiném prostoru a najednou si uvědomí, že to nevypadá a nefunguje dobře.

Jakým způsobem učíte o světle přemýšlet své studenty na UMPRUM?

EUGEN: Tím, že je to škola zaměřená víc uměleckým směrem než technickým, tak není účelem, abych studenty zatěžoval nějakými velkými teoriemi. Výpočet a návrh osvětlení je matematicky velice komplikovaná věc. Naštěstí na to dneska existují výpočtové programy, které to zvládnou, ale teorie za tím je definovaná matematickými a fyzikálními vztahy, které si nemyslím, že by studenti museli do takové hloubky znát. Moje snaha je, aby pochopili, co za tím osvětlením je, aby se na to naučili dívat z trochu jiné strany. Jak umět definovat prostor, pokud ho budou navrhovat, aby součástí návrhu už byla i úvaha o osvětlení, nikoliv jenom o svítidle jako prostředku. Myslím si, že se mi to u několika už podařilo, že začali hned po škole od prvopočátku pracovat tak, že se snaží zakomponovat světlo od začátku do návrhů. Řešení osvětlení někde na konci realizace je už marná snaha. Pro osvětlení už musí být připravená elektroinstalace, pokud to má být regulováno, tak ještě nějaký systém a mnohokrát jsou tam i další požadavky. Pokud se to začne řešit v momentě, kdy se má klient nastěhovat, s tím, že ze stropu trčí kabel, tak tam nějaké svítidlo vybereme, ale toto řešení je většinou velmi velkým kompromisem. A skončí to tak, že řekneme ano, klient vidí, ale to je tak všechno. Což je škoda i pro ten samotný prostor.

Jaký je v současnosti zájem o obor? Chtějí se studenti věnovat právě osvětlení?

EUGEN: Myslím, že zájem je, letos jsem měl v semestru 29 studentů, což je docela dost. Doufám, že jim to něco předává. Nevím o tom, že by se někde v architektuře učilo světlo jako samostatný obor. Učí se v rámci jiných technických předmětů, tam se nějaké základy řeknou, ale myslím, že když se o tom bude mluvit jenom teoreticky bez praktických ukázek, tak tomu studenti a pak i klienti těžko porozumí. Sama jste si to tady mohla vyzkoušet, jak intenzivní ty ukázky jsou. Je to okamžitý vjem, okamžitě tomu rozumíte, pochopíte, co člověk vysvětluje. Světlo se rukama těžko ukazuje. Záleží ale jenom na entuziasmu pedagogů. Chodili sem studenti z architektury, ono stačí dvě, tři hodiny, jenom základ, aby vůbec pochopili a začali se o něco se světlem zajímat. Chodí sem i studenti ze střední školy designu, my nemáme problém ten čas obětovat, musí být jenom zájem z druhé strany. Bereme to jako službu oboru, takže kdokoliv bude chtít přijít, není problém se domluvit. Rádi jim ten čas věnujeme.

Za rozhovor děkujeme Czechdesing.cz